Asi to také znáte.. Jste na dovolené a nemusíte vůbec nic. Jenom si užívat, starat se, co si dáte k jídlu, kam se půjdete vykoupat nebo pojedete na výlet, jakou přečtete knížku, ale jinak neustálé přemýšlení nad prací a organizování všeho možného i nemožného je tu tam.

No a tak to přijde. Samovolné přicházení nových myšlenek a deborzalizace hlavy. A u mě jednou z myšlenek byla otázka blogování? Proč vlastně začít, když už dávno všechno bylo řečeno a řádně zapsáno. Je tolik krásných, chytrých, inspirativních blogerek a já se jim přece nemůžu rovnat!

Nevím, jestli jsem se o tom už zmínila, ale mojí vizí bylo také inspirovat lidi, motivovat je k něčemu většímu, ukázat jim, že svět může být lepší, a že to je v každém z nás, jak se na ten svět díváme a v jakém úhlu pohledu ho vnímáme. Je spousty super motivačních plakátů a frází, ale dokážeme se jimi řídit a opravdu tak žít? Nebo je jenom sdílíme na sociálních sítí, ale náš život vypadá katastroficky?

Místo toho jsem od své vize sklouzla k závisti, přirovnávání a srovnávání, jak jsou ty jiné blogerky dobré a já ty hodnoty nemůžu splňovat. Život blogerů se totiž zdá být dokonalý. Žádné hádky, strasti běžného života, a i když nějaké jsou, tak je s úsměvem zvládnou, a ještě se při tom vyfotí na první zmáčknutí, za 10 minut to mají napsané a do hodiny má příspěvek 1 000 lajků. Ale jaká je realita?

Já, když dám příspěvek jsme happy jak dva grepy, na tuty se něco posere. Ale fotku mého naštvaného já vidět nechcete. Co jsou tedy sociální sítě? Dělají svět radosti nebo strasti? Jak to, že už je Pepa letos na dovolené po třetí, a to ještě není konec roku? Proč má Jana u téhle fotky 150 lajků a já u mnohem hezčí jenom 15? Kde je nějaká objektivita a spravedlnost?

Jasně že se snažím k tomu nesklouznout, ale občas mě to taky pěkně vytočí. A najednou místo inspirace je tu jedna z nejošklivějších lidských vlastností závist. Čímž se moje idea výrazně liší. Jak jsme s Michalem mohli být na nádherné dovolené a po týdnu neustálého kontaktu být na sebe naštvaní? To je realita. Všichni mají své problémy, se kterými se musí poprat jenom je nezveřejňují.

Takže moje rada je, když budete naštvaní neotvírejte sociální sítě. Není důležité, jaké zveřejňujeme příspěvky my nebo ostatní a kolik dostaneme lajků, ale jak reálně prožíváme svůj život a zejména v těch chvílích, které nejsou jednoduché, protože být na Bahamách a užívat si umí každý.. A jestli alespoň jednomu člověku dělají moje příspěvky radost, tak to cenu má!

S láskou