S prstýnkem na ruce už to můžu zveřejnit. Na tuhle otázku je odpověď 50/50. Nebo jaký je poměr žen/mužů na planetě. Většina dívek se chce vdávat, a to brzy potom, co si uvědomí nebo si myslí, (rozvodovost nemluví v náš prospěch), že má toho pravého. Pravého alespoň pro danou chvíli. Pana božského. Muži ti to mají jak jinak než obráceně. Do chomoutu nikdy nebo oddalovat, co se to jenom dá. Jasně, že existují i výjimky, které potvrzují pravidlo. Jeden můj kamarád žádal o ruku každou holku, se kterou byl déle než měsíc. Ale teď se tady bavím o většině.

Sex až po svatbě. Musím uznat, že tohle mělo něco do sebe. Při nejmenším se pánové neostýchali, a když tam byla chemie, tak pomalu byla ruka v rukávě. Pokud páni rodiče dovolili. Zatím co hitem téhle doby je bydlení, dítě a pak možná za 10 let svatba. Hádám, že to nebude, protože žena chce být volná a mít prostor pro dýchání.

Z psychologického hlediska po dvou letech, by pár měl vědět, zda spolu chtějí žít a mít rodinu nebo ne. Samozřejmě záleží, jestli spolu už žijí nebo, jestli spolu mají vztah na dálku. To jsou pak dva roky a dva roky. Tak proč se nevzít? Chceme spolu být a mít rodinu, tak se vezmeme. Pokud ji už nemáte. Anebo se v tom pánové necítíte, tak to ukončete. Svatba po několika letech opravdu nic nezmění. 

To byla ta ženská logika. Ta mužská je trochu posunutá. Udělat miminko si můžeme nebo jsem se přestřelil, ale na svatbu se ještě necítím. Ženská hlava praská. Přála bych si vám chlapům porozumět, proč je pro vás slovo chomout, tak alergické, ale zatím mi to žádný nevysvětlil. Můžu mluvit jenom za ženy, tomu si myslím, že rozumím. Pokud svoji partnerku milujete a víte, že s ní chcete strávit celý svůj život, vezměte si ji. Kdyby jenom z lásky k ní. Pro nás ženy je to významná událost a některé na to čekají celý život. Tak buďte její princ na bílém koni.