Přemýšleli jste někdy o práci v cizině? Já před třemi roky ano a na základě inspirace kamaráda jsem se ze dne na den rozhodla, že pojedu do LONDÝNA. Koupila jsem letenku, domluvila si přes kontakt ubytovaní a bez nějaké jistoty něčeho jsem s trochou liber vyrazila vstříc osudu.
ANGLICKY JSEM UMĚLA JENOM PÁR SLOVÍČEK
Let byl celkem v pohodě, uklidňovala mě myšlenka, že na mě Ondra (inspirativní kamarád) čeká po příjezdu autobusem do Londýna na zastávce a všechno mi ukáže. Jo to by bylo asi fajn, kdyby to bylo. Jenomže, moje instrukce byly špatné a já dorazila na jinou zastávku, než bylo v plánu. A co teď? Že se mi chtělo brečet a teleportovat se domů je jasná věc. Ale to nešlo, zaťala jsem zuby a šla do metra nejprve pro jízdenku a potom se zorientovat v jejich plánu, kde nejsou tři dráhy jako u nás ale 11 linek. Naštěstí mám myslím dobré logické myšlení (to asi kompenzuje ten jazyk), a tak jsem se dopravila na druhý záchytný bod, kde na mě měl čekat můj ubytovatel. Ale jak jinak, nikdo tam samozřejmě nebyl, a tak jsem čekala několik hodin, jestli se objeví… No bezdomovec se ze mně nestal a pán se opravdu objevil a odvedl mě do mého nového domova.
BUDU BEZDOMOVEC?
Ubytovala jsem se, vybalila kufr, kde byl vzkaz od ségry, ve kterém stálo něco jako: „ty to zvládneš, miluji tě“ a už jsem řvala. Vzpamatovala jsem, až když jsem dostala od pronajímatele simku a mohla kontaktovat Ondru. Poznámka k bydlení, 3+1 pro 10 lidí není dobré, běhající myši po kuchyňské lince a neudržovaná čistota, protože na to prostě není čas. Přitom nájem byl jako za super byt v Praze. Jiný kraj, jiný mrav. Malá vsuvka: nejdražší v Londýně je ubytování a metro. No, seznámila jsem se spolubydlícími, což bylo 8 děvčat, pronajímatel a jeho pomocník a začala jsem hledat práci.
CHLEBA A SŮL
Rozesílala jsem životopisy a čekala na pohovory. Období než dostanete zaplaceno je dlouhé, i když se tam výplata vyplácí většinou jednou za dva týdny. A mně i Ondrovi už docházely peníze. Pamatuji si, jak jsme si koupili suchý chleba a slanou vodu, jak jinak než omylem. Moc dobré to teda nebylo, a alespoň jsme ušetřili za sůl. Ale přežili jsme to. Po nějaké době jsem se dočkala i výplaty a přes pár skalisek nakonec našla trvalou práci jako „servírka“ v hotelu.
ČAS JSOU PENÍZE
STARBUCKS ZA BABKU
Někdo se v takovém životě shlédne a chce ho žít. Najít si normální práci bydlení a žít v tom pro mě nejvíce hektickém městě. Ale já věděla, že svůj život chci žít jinak a s rodinou, kterou mám doma.
Chci si užívat každý den života i za cenu toho, že budu nakupovat zase v Primarku. Nicméně Londýn mi dal největší životní zkušenost. Musela jsem se postavit sama za sebe, když jste v zemi, kde vám nikdo nerozumí, protože neumíte jejich řeč, neuvěřitelně to člověka otrká a posune o velký kus dál. A hlavně jsem tam potkala hodně nových lidí a zejména dvě nejúžasnější bytosti Klárku a Danču, díky kterým jsem si to tam i tak strašně užila a vůbec se mi od nich nechtělo. Získala spousty zkušeností.
ANGLICKY SE ALE NENAUČILA
A JEŠTĚ NĚCO, POKUD SE TAK OPRAVDU ROZHODNETE, DEJTE VĚDĚT A JÁ VÁM POMŮŽU!
