Tak jsme se konečně dočkali. Venku zapršelo, pročistil se vzduch a já můžu jít s čistou hlavou psát. Zjišťuji totiž, že když je venku krásně a ještě ke všemu je do toho víkend + státní svátek, je toho tolik co dělat, že sednout za počítač a psát, se mi vůbec nechce a raději si to nechám na takové chvíle jako je tato.  To je moje taková malá omluva za zpoždění, ale ty typy za to rozhodně stojí.

Každopádně se vrátím k dnu číslo dvě. Myslet si, že Nancyna bude po výletování unavená a spát jako zabitá byla chyba. S každým podivným zvukem štěkala, a že těch je v kempu dost a dost. Nicméně ráno jsme posnídali na kameni s vyhlídkou poloamatérských vodáků a vyrazili na dopolední projížďku na bruslích, kde nemohla chybět pro kofeinového závisláka zastávka na kávu, jak bych taky celý den přežila.

V Českých Budějovicích jsme jako první navštívili Černou Věž. Vstupné stojí 30 Kč, ale ten rozhled stojí za to, jsou tam super mapičky, díky kterým lze poznávat okolí. A já se vždycky cestou zabavím, počítáním schodů, kterých jsem napočítala 228. Dál jsme přes náměstí pokračovali k soutoku Vltavy a Malše, což je opět dělané místo na piknik, házením talíře nebo k řádění na hřišti. My zase nic neměli, a tak jsme vyrazili hledat kapra a Budweiser, protože to si prý máte v Budějovicích dát, je tam totiž pivovar a spousty rybníků. Dost nás tedy překvapilo, že většina restaurací točí jiné značky a na kapra jsme také nikde nenarazili.

Trošku smutní jsme šli až do restaurace poblíž náměstí, jménem Modrý dveře a byli jsme mile překvapeni cenou za hotovku. Sice místo kapra byl pstruh a místo Budvaru řezaná Plzeň s Masterem, ale hodnocení 4 hvězdiček z 5 je velmi dostačující. Za celý oběd pro oba jsme zaplatili pouze 345 Kč, a to se jak jinak vyplatí.

Výborně nasycení jsme pokračovali v jízdě. Ale jedno můžu říct, celkový dojem porovnání Budějovic a Krumlova, jednoznačně vyhráli Budějovice. Asi to bude tím, že jsme nic neočekávali a bylo tu super. A jaké to bylo v Krumlově? To je zase další článek. Teď naše cesta směřuje do Holašovic. Jestli vám je to jméno povědomé, tak možná proto, že se tam točila část Babovřesek. Já teda byla dost překvapená, že se takové věci točí na několika místech, vesnicích, a ne jenom v té jedné. Tak nebo tak, je to nádherná načančaná vesnička, v které byste chtěli žít, a ve které jsme konečně ochutnali kroužkovaný Budvar a uprostřed vesničky na dece odpočívali. Úplná rodinná idylka.

No, a to jsme ještě nevěděli, že ta největší pecka přijde. Šli jsme si do infocentra pro nějaké prospekty a byla tam strašně milá paní, že jsme se jí zeptali, jestli nemá nějaký typ, kde by se tu v okolí dalo pře stanovat? To jsem byla ještě odvážná. Pravděpodobně její parter nás odkázal na zříceninu sv. Víta. Je to krásné místo na okraji lesa s malým kostelíkem a tábořištěm, kde jsme si opět opekly buřty. To že jsme neměli žádný oheň a zapalovač v autě nefungoval a my museli jít k nějakému obydlí prosit o zápalky rozvádět nebudu. Provedli jsme hygienu pomocí vlhčených ubrousků a šli spát.

Klidná noc to tedy nebyla, protože na louce blízko lesa se prohání divoká zvěř, a že sem tam bylo slyšel chrochtnutí, asi žádného myslivce nepřekvapí. Já byla přesvědčená, že noc nepřežijeme, ale naštěstí to byla planá obava. A čekal nás třetí den. 🍻🏡

Omlouvám se za nedostatek fotek v Českých Budějovicích, vždy jsem si řekla, že tu Černou věž fotí všichni, a že soutok je taky zbytečné fotit, a až pak mi došlo, že vlastně jediná fotka je selfie s námi pro nás u kašny, kde se proběhl nahý legendární Rudolf Hrušínský.