Dnes vám povím jeden příběh, není vůbec smyšlený, je reálný podle skutečné události. Pokud trpíte nemocí neusínat, tak si ho nečtěte před spaním, není to pohádka ale romantické drama. Měla jsem partnera a hrozně ho milovala. Mimochodem, už jste to slovo majetnická láska někdy slyšeli? Dobře nejprve ho objasním. Tak moc někoho milujete, že si ho začnete přivlastňovat, jo stejně jako většina z nás v dětství oblíbenou hračku, takže ho chcete mít jenom pro sebe, trávit s ním veškerý čas, nikam ho nepouštět, buď to půjdeme oba a nebo nikdo! Čím více milujete, tím je to horší.

Přesně tímto virem jsem byla nakažená, nebojte se, neměl by být nakažlivý, ačkoliv je velice agresivní. Nejhorší na tom bylo, že zatmění bylo úplné a já jsem si to ani neuvědomovala a naopak jsem si myslela, že je to tak správně. On se ten svět kolem mě tak totiž tvářil..

Byl to takový ten klasický vzorec chování, už měl být 5 minut doma a stále tu není, to určitě potkal tu „trajdu“ od vedle. Nebo proč když měl trénink do šesti ještě není v šest deset doma? Proč si sakra bere ten telefon na záchod a proč se usmívá, když se na něj dívá? Těmito všemi otázkami jsem ho zavalovala. No když to píšu, tak se mi z toho trošku točí hlava. Co teprve, když jste terčem objektu. Jednou přišla dokonce dokonalá otázka: co když pojedu za prací do světa? Na odpověď typu tak jeď ale to se rozejdeme nemusel dlouho čekat.

A tak jsem pomalu ale jistě budovala kolem partnera zlatou klícku, ve které jsem ho zamykala. A jak se asi tak začne ptáček vrabčáček cítit? Po nějaké chvilce mu bude chybět čerstvý vzduch, chuť roztáhnout křídla a rozletět se bude větší než on sám a v jistý den to udělá. Touha po svobodě bude tak obrovská, že bude stačit nějaká malá příležitost, jednou při krmení klícku nezavřete a on uletí a už se nevrátí. Následující vábení bývá bezpředmětné.

Přitom odpovědi na otázky byly tak prosté, asi proto, protože si chtěl dát s chlapi pivo, protože kluci to na záchodě bez telefonu neumí, a protože rádi sledují vtipná videa, to bývá realita. Byla to moje největší životní zkušenost a uvědomění si. Jeden vztah jsem tím pohřbila, ale když jsem se uzdravila, našla jsem jiný krásný a plnohodnotnější. Neříkám, že je to vždy jednoduché, ale říkám, že všeho s mírou, protože pokud se v něčem takovém nacházíte, je potřeba si to uvědomit a začít na tom pracovat. Ono to samotné přiznání je velký krok a začít není nikdy pozdě. Ale věřte mi, klec nikomu nesvědčí. 🐤🐦