Ještě před dávnými věky žily na jedné hodně vzdálené planetce zvané VesMÍRanium dvě nádherné děti, dvě dvojčátka. Jedno se jmenovalo Narození a druhé Smrt. Obě dvě děti si spolu hodně hrály, vzájemně se milovaly a byly šťastné. Ale každé z nich mělo na světě svoji povinnost, která byla nevyhnutelná a správná.

První dítě Narození, mělo za úkol každému novému tělíčku vdechnout život. Ale nenechte se mýlit, Narození to oproti smrti nemělo vůbec jednoduché. Jejich planetku totiž obklopovala velká rodina světýlek, která zářila tak čistě a jasně, že kdo je zahlédl, ucítil pocit blaženosti. Těmto světýlkám se říkalo dušičky. Narození i Smrt měly dušičky moc rádi, hrála si s nimi na schovávanou, na babu, slepou bábu a spoustu jiných her. Ale Narození vždy muselo jednu dušičku odebrat a vdechnout ji do prázdného těla na Zemi. Nebylo to pro něj vždy jednoduché. Ale vědělo, že dušička musí jít do pozemské školy a naučit se pár nových dovedností, aby zářila zase o trošku jasněji.

A tak se dušička narodila. V pozemské škole ji všichni velmi vítali a plakali radostí. Dokonce dostala i jméno Jasněnka a tím hned zapomněla na svojí celou rodinu, kterou měla ve VesMÍRaniu. Jasněnka se učila novým dovednostem jako je pokora, láska, ale i všednost bytí a nebyla to pro ni jednoduchá škola. Dokonce i často na Zemi potkávala svoje sestřičky a bratříčky, které ji v té výuce pomáhali, ale nikdy si na ně nevzpomněla. A když už se Jasněnka naučila vše, co bylo pro její život potřeba, mohla se konečně vrátit zpátky domů.

Ve VesMÍRaniu se na ni už všichni moc těšili a nejvíce Narození se Smrtí. Ale Smrt to také neměla jednoduché. Na Zemi ji většinou neměli rádi a vždy když přišla, pozemšťané plakali se smutkem a zármutkem po ztrátě. Ale ona se za to na ně nezlobila, protože věděla, že až si pro ně přijde, aby vrátila jejich dušičku zpátky nahoru, přivítají jí s otevřenou náručí. Zase si hned vzpomenou na svoji rodinu a budou zářit na cestu těm, co jsou ještě na Zemi a učí se. Protože všichni jsme jedná veliká rodina.